Infekční mononukleóza: nemoc z polibků

Vložil(a) anna, Ut, 08/12/2008 - 09:14

Choroby

Infekční mononukleóza je virové onemocnění s poetickým lidovým názvem: nemoc z líbání, polibková nemoc.

Infekční mononukleózu způsobuje virus Epstein-Barrové a cytomegalovirus, se kterými se v životě setká až 95 procent populace. Virus v organizmu zůstává po celý zbytek života a občas se vylučuje v slinách a sekretech dutiny ústní bez jakýchkoliv příznaků. Inkubační doba je 4-6 týdnů. Onemocnění postihuje především játra, slezinu a lymfatické uzliny. Svůj lidový názem mononukleóza získala díky způsobu přenosu. Virus se přenáší zpravidla prostřednictvím slin, líbáním nebo nepřímo rukama či kontaminovanými předměty.

Vznik a průběh infekční mononukleózy

Při vzniku onemocnění hraje velkou roli snížená obranyschopnost organismu. K rozvoji choroby dojde nejčastěji v důsledku velké fyzické námahy, stresu, nervového vypětí apod. Mononukleóza se typicky projevuje horečkami, výraznou celkovou únavou, bolestí v krku a zvětšením lymfatických uzlin. Připomíná tedy svým průběhem angínu, chřipku a celou řadu běžných viróz, za které může být zaměněna. Charakteristická je pro infekční mononukleózu intenzivní vyrážka vznikající po podání některých antibiotik (amoxicilin). Dalším příznakem bývá i hepatomegalie a spenomegalie - zvětšení jater a sleziny.

Jako u mnoha dalších virových onemocnění, i u infekční mononukleózy závisí průběh nemoci na věku a citlivosti pacienta. U malých dětí se viróza nemusí projevit vůbec, nebo se omezí ve svém průběhu pouze na lehkou únavu. S věkem zpravidla přibývá komplikací. Může se jednat o žloutenku, dýchací obtíže z důvodu zúžení dýchacích cest, změny v krevním obraze, ale i zánět mozkových blan (meningitidu) apod. Po uzdravení
pacient získává vůči infekční mononukleóze doživotní imunitu, onemocnění lze tedy prodělat jen jednou.

Dlouhá cesta k uzdravení

Léčba infekční mononukleózy není nijak specifická, spočívá především ve snižování horečky a řešení případných komplikací. Antibiotika na virové infekce nepůsobí, používají se proto pouze při doprovodné bakteriální infekci. Celková doba rekonvalescence závisí na úpravě zdravotního stavu a jaterních testů. Trvá většinou 3-6 měsíců a doprovází ji zvýšená náchylnost k běžným infekcím. Vzhledem ke značné únavě, kterou s sebou onemocnění přináší, je vhodný klid a omezení zvýšené námahy v následujících několika měsících. Dobrá je i lehká dieta, šetrná k játrům a přípravky posilující přirozenou obranyschopnost organismu.